Milí sourozenci,
tento týden jsem si znovu intezivněji mohl uvědomit, že zdánlivě samozřejmé věci (např. že vidíme) nejsou vůbec samozřejmé.
Před pár týdny moje mamka podstoupila operace (postupně) obou očí na odstranění šedého zákalu. Při druhém zákroku se vyskytly vážné komplikace, které vedly k tomu, že oko se neustále uvnitř zalévalo krví a mamka na něj v podstatě neviděla. Tento týden ve středu byla provedena další operace, kterou vedl oční specialista, doktor z Prahy. Tak doufáme a máme naději, že mamka bude znovu vidět. Čas ukáže. Ano, my víme a máme ty zkušenosti, že stačí někdy málo – okamžik (úraz, nehoda, nemoc) a život se začne ubírat úplně jinak, než bychom si přáli či představovali.
A tak i to, že „jenom“ vidíme, byť třeba pomocí brýlí nebo kontaktních čoček, není samozřejmost, ale Boží milost. V této souvislosti jsem si připomněl také Bohunku, která před léty občas chodila na naše shromáždění.
Prosím, mějme oči otevřené, abychom mohli vnímat tu nádheru i ve zdánlivých maličkostech a samozřejmostech všedního dne a vzdávali tak díky našemu mocnému a milujícímu Bohu. Kéž je v našich srdcích láska, vděčnost, pokora a skromnost. Je pravda, že tyto vlastnosti – charaktery se v dnešním světě moc nenosí; o to více jsou vzácnější a potřeba. Sami bychom to nezvládli, ale se zrakem upřeným na Pána Ježíše to zvládneme.