Milí sourozenci,
před více než 30 lety jsem byla na chmelové brigádě. Ačkoliv jsem na různé brigády chodila od svých 15 let, chmelová brigáda ve mně dodnes vyvolává nepříjemné vzpomínky. Bylo to hlavně tím, že jsme předem nevěděli, jak dlouho bude brigáda trvat. Zadání bylo: dokud se nedočeše všechen chmel. Nikdo z nás nevěděl, z jak veliké plochy chmel češeme, kolik je brigádníků celkem, kolik chmele se očeše za den. Pak by si totiž ti bystřejší z nás (přece jenom jsme byli studenti práv, kteří si převážně tuto školu vybrali, aby se vyhnuli matematice) možná mohli udělat závěr o tom, jak dlouho budeme v JZD Kolešovice působit. Nicméně informace nebyly a nás drtila nejistota. V současnosti možná zažíváme něco podobného – nejistota všude kolem nás. V tomto týdnu jsem se rozhodla, že se pokusím dát si každý den jeden úkol, který splním, a možná se mi pak všechno bude snášet trochu lépe. Jeden den jsem upekla buchtu, jeden den jsem si ušila sukni, jeden den jsem napsala úvodník do týdeníku :-)…. nejsou to velké cíle, ale cítím se teď trochu lépe, mám nějakou vizi. Věřím, že člověk vizi potřebuje. Pán Bůh člověka stvořil a zároveň s vdechnutím Ducha života dal člověku úkol střežit a spravovat zahradu, každý den něco (dnes ostříhat stromy, zítra okopat růže), nemusíme přenášet hory či bojovat s drakem, stačí něco docela malého, docela všedního, co má začátek a konec a co mi dá zažít pocit, že i dnes je dokonáno-odškrtnuto… MALÝ KROK PRO LIDSTVO, ALE VELKÝ KROK PRO ČLOVĚKA (nebo jak to ten Neil Armstrong na Měsíci vlastně řekl). Přeji Vám mnoho úspěchů při dělání malých kroků.