Milí sourozenci v Kristu.
Minulou neděli jsem nebyla ve shromáždění, protože jsem se zúčastnila srazu spolužáků ze střední školy. Bylo to již 52 let po maturitě a tak jsem myslela, že se nás sejde jen pár. Byla jsem překvapena, protože nás bylo 17 a přišla i naše třídní profesorka, které je již 86 let. Tak jsme hodně vzpomínali a trochu sdíleli své životy. Uvědomila jsem si, jak nejistý byl tehdy můj život bez Pána. Jak jsme snad všichni bloudili a hledali své místo. A jak lehké bylo tehdy zabloudit.
Myslela jsem při tom i na naše děti a vnoučata. Kéž by byly tohoto hledání a bloudění ušetřeny. A hlavně těžkých pádů, které mohou pokazit celou jejich životní pouť. Přivedlo mě to k intenzivnějším modlitbám a k přemýšlení, jak nejlépe jim předat jistotu, která je v Bohu. Možná, že i za mne se kdysi někdo modlil…
Mnoho Božího požehnání na celé prázdniny.