Milí sourozenci,
když jsme v létě chodili s Danuškou po Orlických horách, zažili jsme zajímavou lekci. Plán byl, že přejdeme hřeben Orlických hor z východu na západ. Vše potřebné jsme měli s sebou, včetně jídla, spacáků, plachty kvůli případnému dešti a zásoby vody. Delší dobu jsme něco takového plánovali a konečně jsme naše dobrodružství uskutečnili. Modlil jsem se, aby nás Bůh vedl a vybral nám místo na spaní. Když se teď ohlédnu za celou cestou, tak vidím, jak úžasně vše Bůh připravil. Spali jsme na nádherných místech, každé bylo jiné a něčím výjimečné. Jednou jsme spali na krásné louce s nádherným výhledem, jindy zas jsme v nehostinném lese našli jedinečný palouk. Jeden den bylo hledání místa obzvlášť napínavé. V kiosku, kde jsme plánovali doplnit vodu, měli zavřeno a pramen kousek dál vyschnul. Zásoby vody nám docházely a už jsme přemýšleli, že budeme muset sejít někam do údolí pro vodu. Modlil jsem se naléhavě a hledal v mapě. Přišli jsme k potoku, ale koryto bylo suché. Byli jsme unavení a zoufalí. Nakonec jsme nechali batohy na jednom možném místě pro spaní a šli jsme korytem potoka hledat vodu. Věděli jsme, že níže voda je. Nakonec jsme našli pramen, umyli se, nabrali vodu a zakusili nádherný zážitek v opuštěné přírodě.
Ráno jsme posnídali ovesnou kaši s čerstvými borůvkami, pak pokračovali v cestě a byli vděční, jaké krásné místo nám Bůh připravil. Zároveň ve mně byla nepříjemná vzpomínka na večerní hledání a zoufalství. Bůh nás vedl, ale součástí bylo i zoufalé hledání a úpění k Němu. Zoufalých volání k Bohu je plná Bible. Je to totiž součástí hledání Boha uprostřed našeho drsného světa. Bůh je věrný, později to uvidíme, ale někdy to může znamenat zoufalé volání k Němu.
Milan Mrázek