Slovo na tento týden (19. 3. 2021)

S Velikonocemi za dveřmi i na svátek samotný si více než jindy připomínáme Ježíšovo utrpení. Z Písma k nám zní naléhavěji než jindy slova jako krev, smrt, hřích, kříž a oběť. Nevím, jak vás, ale udivuje mě skladba slova „smrt“ v českém jazyce. Skládá se ze čtyř nevinných souhlásek, aniž by obsahovalo samohlásku. To v češtině nebývá běžné. Původ slova není zcela známý, vede k praslovanskému tvaru a kořenu mer (mřít). Velmi pravděpodobně se v české a slovanských formách odráží i latinské mors, mortis (mrt). Předpona „s“ pochází z indoevropského *su, která má význam něčeho dobrého. Lze se domnívat, že výraz „s-mrt“ znamenal původně “dobré úmrtí”, tj. přirozené, nikoli násilné. V historii lidové mluvy vzniklo zástupné označení pro některé jevy, osoby a zvířata, které byly považovány v nějakém směru za tabu, za citlivé či nebezpečné. Třeba místo „smrt“ se říkávalo „zubatá“. A našli bychom řadu jiných opisných, obrazných či zástupných výrazů. Unikátním příkladem je slovo medvěd. Bylo to zřejmě tak nebezpečné zvíře, že se naši předkové báli jeho jméno i vyslovit. Začali místo toho říkat medu-jed, tj. jedlík medu. A z toho vzniklo dnešní medvěd. Unikátní je tento případ v tom, že se nám nedochoval název původní, protože ten byl časem plně nahrazen výrazem zástupným. Co jsem tím chtěl sdělit? Že bych se snad chtěl s vámi podělit o to, jak špatně se mně slova hřích, kříž, krev a smrt vyslovují? Možná, ano, také, ale nejen to. Nejde o výslovnost. Smrt často představuje něco, co se špatně rozdýchává, co se špatně tráví, s čím se špatně vyrovnává, čemu se špatně čelí. A proto hledejme smysl smrti i života v Kristu. On je Král. I to je přece součást velikonočního poselství. Aha, a teď mně začíná vrtat v hlavě brouk. Jak se jen mohlo v češtině ujmout slovní označení „králík“ anebo „králíček“?