Milí sourozenci,
musím říci, že mě docela oslovilo téma z minulé neděle – umřít sobě. Je to klíč k duchovní obnově. Obnova předpokládá úpadek. Probuzení předpokládá spánek. Pokud se tedy chceme duchovně obnovit, musíme si přiznat, že jsme v úpadku. Není to tak, že z dobrých křesťanů se stanou o trochu lepší křesťané. Probuzení přichází tam, kde si lidé připustí, že spí. Volají k Bohu, aby je probudil. Když si připustíme, že máme problém s klíčovou věcí – s tím umřít sami sobě – tak máme vážný problém s jednou z hlavních částí života s Bohem.
Moc si přeji, abychom duchovní obnovu zakusili příští pátek a sobotu s muži bratry. Už rozhodnutí, že tam pojedu, je přiznání, že obnovu potřebuji. Zároveň je to praktický krok. Já věřím, že zakusíme Boha, který obnovuje, který vlévá život ze svého plného džbánu do našich vyprahlých životů. Chtěl bych, abychom tam jeli všichni muži ze sboru.
Příští neděli podnikneme opět akci: Zveme mládež na oběd. Je to vyjímečný čas, kdy můžeme nahlédnout do života mladého člověka. Je to sdílení a propojení, které také vlévá život a lásku. Může pomoci obnovit. Potřebují to mladí, kteří vyrůstají ve sboru a rozhodují se, jestli následovat Krista za to stojí. Potřebují povzbudit, vyslechnout, napomenout… potřebují někoho, kdo je bude mít opravdu rád. Ale potřebujeme to i my starší v Pánu. Potřebujeme si být blízko a to bez společně stráveného času nejde. Můžeme prakticky zapřít sebe a své rodinné zvyky a můžeme přivítat v neděli o strávníka navíc a věnovat mu svůj čas. Láska = čas.
Milan Mrázek