Milí sourozenci,
Velikonoční období je za námi. Přesto se s dovolením vrátím k tématu připomínání a slavení svátků. Opět jsme prožili Velikonoce ve zvláštní pandemické době. Někdy přemýšlím o tom, jak vůbec prožívat sváteční dny. Je určitě dobře, že se snažíme ve sváteční dny (Vánoce, Velikonoce, Letnice) víc prožívat a připomínat si Kristovo dílo a Jeho zásluhy. Ale poslední roky mi splývá doba sváteční a nesváteční. Prožívám je „čím dál víc stejně“ v tom smyslu, že se snažím radovat se z každodenního čtení Bible. Uvědomuji si, že Ježíš je tu se mnou a já s Ním. Děkuji mu častěji za Jeho oběť a za každou maličkou zkušenost a za každé malé potěšení v daném dni. Občas se mi vybaví výrok mého blízkého bratra kdysi před mnoha lety. Mluvili jsme spolu o svátcích a o tom, jak je prožívat. Prohlásil: „Pro mne svátek znamená být v obecenství Božího lidu.“ Nemyslel tím ovšem, že bývá občasným, tedy svátečním účastníkem obecenství. Pro něj to byly vzácně prožité chvíle, kdy mohl být s ostatními sourozenci v Boží blízkosti. Přisuzoval tomu důležitost a jedinečnost. Tak, jak je to v duchu Žalmu 122,1: „Raduji se, když slýchávám: „Pojďme do domu Hospodinova!”. A v Žalmu 84,11: „Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde.“ Pro mne i Památka Páně je slavností a svátkem. Věřím, že už brzy budeme mít spolu „prezenční“ obecenství, budeme si toho třeba více vážit a bude to pro nás všechny tím pravidelným a žádaným „svátkem“. Tím vůbec nechci shazovat online setkání. Určitě se dají tyto zkušenosti využít pro určité formy sdílení, vyučování apod.
Takže se společně radujme, až uslyšíme pozvání, pojďme do Hospodinova domu a…