Ještě nikdy jsme tu nebyli v zimě. Je to krása.
Jdeme po zledovatělé stezce, překonáváme zamrzlý potůček, který kousek nad námi vytvořil drobounké ledové stupně. V řece se kroutí pruhy vody mezi ledovými ostrovy. A tamhle se točí na ledu vír! Jak se asi řekne anglicky Stvořidla? Zítra mám lekci angličtiny, promýšlím si odpověď na obvyklou otázku, co jsme dělali v minulých dnech. Stvořidla budou asi od slova stvořit, Stvořitel. Nejspíš to bude místo, kde probíhá stvoření (že by “place of creation”?). Nedivím se tomu názvu, balvany a přes ně se valící voda vyvolávají úctu k velké síle, která to údolí vyryla do skal. Krása v mohutnosti, krása v detailech. A pak že jsme tu na světě náhodou. Proč asi umíme vnímat krásu, kde se to v nás vzalo, když to nezvyšuje šanci v boji o přežití? A kde se vzala otázka “Jaký má život smysl?”, když ve světě bez smyslu neměla vůbec vzniknout?
Stojím na zasněženém balvanu, přestávám filosofovat a raději si užívám pohled kolem sebe. Nač vést imaginární debatu. Až se mě někdo zeptá, jak můžu věřit ve Stvořitele… pošlu ho na Stvořidla :-).