Je velikonoční neděle a pozoruji mravence v naší kuchyni (už roky se je nesnažíme vyhubit, vystěhují se sami, až se venku oteplí). Podcenila jsem je, jsou pilní a našli krabici se zbytkem sladkého pečiva. Ale zdrželi se v ní, takže jsem stihla zachránit otevřený sáček želatinových bonbónů kousek vedle. Ještě, že jsou tak malí, kdyby měli rozhled, vybrali by si lépe…
Někdy se cítím jako mraveneček, když si představím sebe před Bohem (a to si ještě asi dost fandím). Kdoví, kolik úžasných věcí kolem sebe nezahlédnu, protože jsem moc malá. Pane, nemohu mít tvůj rozhled, ale důvěřuji ti. Chci jít po tvé cestě, veď mě a dej, ať se nezastavím u první krabice…