Nedávno jsem byla v Horáckém divadle na představení Fabian. Nebudu líčit děj, ale chci s vámi sdílet část, která mě minimálně zastavila a přinutila mě přemýšlet.
Hlavní hrdina Jakub Fabian má přítele, kterému se vše, na čem mu v životě záleží, hroutí. Už mu zbývá poslední naděje, jeho habilitační práce, na které pracoval pět let a kterou musí posoudit rektor univerzity. Za souhlasu svého přítele Jakuba se vypraví na univerzitu, aby zjistil, zda byl úspěšný. Nějakou nešťastnou náhodou se na univerzitě zeptá nesprávné osoby, jak jeho práce uspěla. Je mu sděleno, že práce je špatná a že by bylo lépe, kdyby ji nikdy nenapsal. To přítel hlavního hrdiny neunese a zastřelí se.
Hlavní hrdina Jakub jde přímo za rektorem, aby ho konfrontoval se vzniklou situací. Rektor mu však sdělí, že o habilitační práci nic špatného nikdy neřekl, ba naopak, že tak vynikající práci už dlouho nečetl a že ji dal k nahlédnutí všem kolegům. Tragická událost způsobená špatnou komunikací s nesprávnou osobou.
I my spolu často nekomunikujeme jak bychom měli, nebo komunikujeme s tou nesprávnou osobou, nebo nemáme vůbec odvahu či chuť komunikovat. A protože každý z nás je úplně jiný, může si domýšlet spousty scénářů, jak se dané věci mají.
Proto spolu mluvme dříve než budeme domýšlet:)
Jolana Kružíková