Milí sourozenci.
Nenapadlo by mě, že budu psát tento úvodník v tak pohnuté době. Naše “jistoty” již byly nahlodány epidemií covidu. Nyní přišla válka v nevelké vzdálenosti od našich hranic. Vybavují se mi vzpomínky na rok 1968, na obrněné vozy v našem městě. Na dlouhou dobu temna, která potom následovala. Mysleli jsme si, že něco takového ve 21. století již nemůže nastat. Je vidět, že na tomto světě nemáme žádnou jistotu. Ještě, že se můžeme pevně spolehnout na Pána. Nemusíme se bát a zoufat. Můžeme přemýšlet, jak postiženým lidem pomoci. Můžeme odložit vlastní zájmy a malicherné překážky.
Jsou ale i věci, které mě na nynější situaci těší. Je to jednota zemí, které pomáhají. Když jsem dříve byla smutná z rozdělenosti našeho světa, říkala jsem si, že jediné, co by nás mohlo sjednotit, by byl nějaký útok z vesmíru. Jsem překvapena, že “mimozemšťané” jsou tak blízko. Ale ke sjednocení to stačilo. Nikdo už nevolá po vystoupení z EU a NATO. Pokud můžeme na této Zemi na něco spoléhat, je to solidarita. Hlavní jistota je však v Bohu. Modleme se!