Jeden muž tento týden opravoval branku a plot. Vše si předem promyslel, naplánoval, připravil,… a když byl uprostřed práce, požádal mě jako „náhodného kolemjdoucího“, jestli bych mu něco na chvíli nepřidržel. Rád jsem pomohl a za 10 minut jsme měli hotovo. Pokud by ale musel pracovat sám, pravděpodobně by se s tím lopotil podstatně déle. Smáli jsme se, že ve dvou či třech jde práce snáz, i když je některý z pomocníků většinu času přebytečný, nebo vlastně nevynaloží téměř žádnou energii ani nepřinese žádné know-how.
Připomnělo mi to pasáž z Matouše 18,19-20: „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
Zažili jste někdy ten pocit, že svými činy či modlitbami „musíte“ něco zvrátit, zachránit, pomoci,…? Já ano. Byla to pro vás těžká dřina? Pro mě docela často ano. Výše zmíněná pasáž ale říká, že když se nás sejde víc, najednou se mezi námi objeví mistr, který má celou práci výborně naplánovanou, má know-how a nám stačí jen lehce něco „přidržet“ a práce jde mnohem lépe a radostněji od ruky :-).
A tak bych nás všechny chtěl povzbudit, abychom se scházeli k modlitbám a žehnání. Manželé spolu, přátelé spolu, sourozenci spolu,… Ježíšovo zaslíbení za to určitě stojí 🙂
S přáním pokoje