Milí sourozenci,
dnes začnu otázkou: „Když procházíš těžkou zkouškou nebo těžkým obdobím (prohry, nezdary, osobní selhání, zklamání v člověku…), máš někdy chuť to vzdát, rezignovat a tzv. hodit flintu do žita?“ Tak přesně to by se Zlému – Otci lži líbilo, abychom udělali.
V jedné starší chvále se zpívá: „… bojuj až do vítězství!…” A v Písmu pak čteme (Mt 24, 13): „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.” (1.Tm 6, 12): „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.”
Určitě jste někteří sledovali letošní MS v ledním hokeji, které vyvrcholilo a skončilo předminulou neděli. Kanadský tým začal tento turnaj nejhůř, jak mohl. První 3 zápasy, které Kanaďané prohráli, je odsunuly na konec skupiny a skutečně hrozilo, že ze základní skupiny dál nepostoupí. Odborníci se ptali: „Co to ta Kanada letos přivezla za mančaft?“ Jedním slovem tragédie.
Avšak po příjezdu jednoho útočníka (Mangiapane ) z Calgary v průběhu turnaje se Kanada proměnila v úplně jiný tým. Údajně byl „nakažen“ Mangiapaneho optimismem. Nakonec tento znovuzrozený mančaft MS vyhrál a jejich radost musela být obrovská. Bojovnost se jim vyplatila. Nevzdali to.
Vidím v tom určitou paralelu: Tak jako výkon Kanady značně a pozitivně ovlivnil jeden muž – útočník, tak i život člověka (nás) maximálně pozitivně ovlivnil a ovlivňuje Člověk a Bůh, Pán Ježíš Kristus.
Vězme a věřme, že v Něm a v Jeho síle můžeme obstát a nakonec vyhrát jakoukoli (i tu zdánlivě beznadějně prohranou) bitvu a dojít vítězně do cíle. (1. Tm 6, 12) … A pokud nějakou bitvu prohraješ, nezoufej. Není všem dnům konec; přibliž se ke Kristu a s ním příště zvítězíš.