Milí sourozenci,
Izajáš prorokoval, že lid, který chodí v temnotách, ti, kdo sídlí v zemi šeré smrti, uvidí velké světlo. Tma symbolizuje ponurost, ztracenost, beznaději, prázdnotu, odvrácení od Boha… a do této tmy zazáří světlo. Čím víc si uvědomíme, v jaké tmě žijeme, tím víc si uvědomíme záři světla, které o Vánocích slavíme. Čím víc si uvědomíme svou vlastní ztracenost a tmu, tím osobněji nám světlo příchodu Krista zasvítí. Rozeznávat svou tmu po letech, co chodíme s Kristem, je podobně těžké, jako aby pan profesor na univerzitě přiznal, že neví všechno. Tak nějak se předpokládá, že na každou otázku pan profesor bude mít odpověď. Ale realita je taková, že upřímný profesor nemůže jinak, než doznat, že spoustu věcí neví. Podobně my křesťané můžeme doznat svou ztracenost. Tápeme ve tmě a hledáme. Kdo nehledá a už našel, nepotřebuje světlo. My ale nemůžeme jinak, než si na rovinu přiznat, že světlo potřebujeme. Že smrt, nemoc a zoufalství, které vidíme kolem sebe, máme i v sobě. Pak ale tím více vyhlížíme světlo, obracíme se k Bohu a máme radost, že Bůh posílá své světlo k nám. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.