Milí sourozenci,
v Praze je konference mládeže a já přemýšlím nad mladými lidmi kolem nás. Často se cítí osamělí. Pro mě je těžké navázat s nimi kontakt, a tak mlčím a projdu tiše okolo.
Všimněte si, kolik vysvětlení má mlčení. Mlčíme, když si nevíme rady. Nebo když se snažíme něco utajit – hněv, soucit, pocit viny, dojetí. Když chceme někomu pozorně naslouchat – nebo když o rozhovor vůbec nestojíme. Když tiše souhlasíme – nebo když tiše nesouhlasíme.
Možná vedle nás stojí člověk, který čeká na naše slova. A ačkoli se mi moje mlčení zdá výmluvné, možná ho neumí přečíst a bude se cítit sám. Zkusme se rozhlédnout kolem sebe a s modlitbou vykročit. Jít do rizika, že řekneme něco nedokonale. Opustit svůj bezpečný úkryt. Co když je v něm místo jenom pro mě a i Ježíš musel zůstat venku?