Milí sourozenci,
jak to udělat, když se ve sboru děje hodně akcí a nechodíme všichni všude, abychom přesto vnímali, že jsme jedno tělo a táhneme za jeden provaz? Já mám výhodu, že na většině akcí jsem osobně přítomný. I když pořád na hodně akcích nejsem. Nejsem na besídce (i když od letošního září občas budu učit v MAXI besídce), nejsem na Klubíku, skupinkách a spoustě dalších setkání. Někdo jiný zase přijde v neděli a na skupinku a na další události se nedostane. Přesto si myslím, že účast není podmínkou pro fungování jako tělo. I když nejsem na Klubíku, tak je ve mně postoj žehnání, přeji jim dobrý čas navzájem i s Pánem. Někdy jsme v pokušení, že když někam nechodíme, že jsme vůči této aktivitě chladnější. Nemusí to tak být. Jsme jedno tělo, které je navzájem propojené. Pojí nás vzájemná láska, zájem a žehnání. Přejme si dobré, ať někde jsme nebo nejsme.
Milan Mrázek