Milí sourozenci,
všechny zdravím z Atlanty. Návštěva partnerského sboru probíhá dobře. Každý den mám nějaká setkání a povídám o sobě, našem sboru a projektu našeho nového kostela. Vše vyvrcholí v neděli, kdy budu mluvit a prezentovat kostel na pěti různých setkáních a bohoslužbách. Zdravotně se cítím už skoro úplně zdráv. Děkuji za modlitby. Mám tu i dost času přemýšlet a modlit se. V mém přemýšlení a formulování vize kostela se vykresluje dům pro lidi, kteří na bohoslužby v současné době nechodí. Myslím, že je přirozené pro nás přemýšlet o novém kostele jako o nové modlitebně pro nás. Abychom se my mohli scházet v pohodlí. Věřím tomu, že nová modlitebna bude určitě krásná a pohodlná. Ale v něčem je takový záměr v rozporu. My ten kostel neděláme pro sebe, ale pro lidi, kteří potřebují záchranu. Máme přijmout způsob služebníka, dát stranou své zájmy a posloužit těm 49 000 lidí, kteří v neděli v Jihlavě nechodí do žádného shromáždění. Abraham uvěřil, že bude mít potomků jako hvězd na nebi. Nevěděl, jak to Bůh udělá. Věřil, že když to říká, tak to udělá. Podobná bláznivá víra je i za projektem kostela pro nevěřící. Učím se takové víře. Zároveň chci být odevzdaný pro Jeho plány a ne naše plány.
Milan Mrázek